Lukáši, jaké bylo zahrát si proti bývalým spoluhráčům?  

Návrat do Bolky byl opět příjemný. Před zápasem jsem asi cítil lehkou nervozitu. Je těžký hrát proti bývalým spoluhráčům a vědět, co oni ode mě můžou očekávat, a co já od nich. Takže takový zvláštní pocity ve mně byly.

Jak se ti zamlouvala kvalita turnaje?

Každý rok, co jsem tady na turnaji strávil, to bylo skvělý. Soupeři se snaží využít každý okamžik k tomu, aby se připravili perfektně na sezonu, takže samozřejmě jsou tam nějaký drobnosti v obraně i v útoku. Ne všechno se daří tak, jak má, ale ta kvalita je určitě vysoká a jsme rádi, že tady můžeme zase být.

Jaký máte program po turnaji a po návratu, dejme tomu do startu švédské superligy? Co vás všechno čeká?

Nejprve nás čeká akce s národním týmem v Chomutově a potom hnedka týden nato nás čeká utkání v rámci švédského poháru. To bude takový první ostřejší test a potom vlastně za další týden už začíná liga, takže určitě se ještě budou ladit formace. Snažíme se tenhle turnaj využít i k tomu, abychom si vyzkoušeli nějaké jiné varianty. Uvidíme, jak se to celý vyvine, ale věřím, že budeme do sezony připravení.

Jaké jsou cíle Linköpingu pro nadcházející sezónu?

Řekl bych, že ty nejvyšší. Myslím si, že by to bylo špatně, kdybychom nemířili na nejvyšší příčky. Jsme sportovci, chceme vyhrávat, takže cíl je určitě vyhrávat. Ale asi všichni cítíme, že to bude těžké, musíme si to nejdřív odmakat. Minimum je za mě dostat se do semifinále a následně zabojovat o finále a o to zlato. Cítím z toho týmu, že letos je minimum to finále, abychom si tam zažili tu zkušenost, jakým způsobem vyhrávat a jak tenhle tým budovat do budoucna.

Co všechno jsi v Bolce během ŠKO-ENERGO CUPU stihl? Myslím všechno kromě florbalu.

Prošli jsme se po Štěpánce, navštívili jsme kavárnu na náměstí. Setkal jsem se vlastně s bývalými spoluhráči. Podnikl jsem něco malého s rodinou a potkali jsme se bokem. Ten program byl i tak docela nabitý, vyjma toho florbalu a utkání.

S kým jsi z Bolky pořád v kontaktu?

Se spoustou kluků se vídáme na nároďáku, ale určitě v nějakém stálém kontaktu jsme s Paťasem Suchánkem, se Zakym, s Milanem Tomašíkem, s Bauim, s Delim, s Bestičem... Těch kluků je spousta, ale tihle jsou tady asi nejvýraznější. Píšeme si, nechci říct na denní bázi, ale posíláme si vtípky a ta komunikace je docela intenzivní.

A co všechno se ti při návratu do Bolky promítlo v hlavě?

Asi všechny ty čtyři roky. Vždycky si vzpomenu na to, jak jsem tady chodil trénovat, jak jsem jezdil na kole mezi halama, na tréninky, na zápasy. Jak jsme tady s klukama prostě strávili super čas, a vždycky se mi vybaví ta vítězství. To prostě člověk nezapomene. A hlavně i ti kamarádi, které tady pořád mám a cítím, že je pro mě důležitý se s nimi vídat.

Luky, děkujeme a hodně štěstí do sezóny.

Děkuji, vám taky.