Vzpomínky na dubnový superfinálový úspěch spojené s jedinečnými chvílemi jsou pro něj stále živé. „Sport vám dává možnost prožít tyto emoce. V jiných oblastech života je to obtížné nebo dokonce nemožné. Proto si musíme vážit takových okamžiků, které můžeme prožívat jako tým, ale i s fanoušky a našimi blízkými,“ zamýšlí se Joonas Naava. 

Titul připisuje tvrdé práci i zkušenostem ze stříbrných finálových zápasů o rok dříve v BigBoard Superfinále a v lednovém vyvrcholení Champions Cupu. Oba duely měly těsnou koncovku, což měl Naava spojené s jednoznačnou ideou: „Ráno před cestou do O2 areny jsem hráčům říkal: Musíme hrát tak, aby to nebylo o jedné situaci, ale o vítězství větším rozdílem. A přesně to se nám povedlo,“ připomíná vítězství 7:4. 

Jsou zlaté medaile tou nejlepší motivací být znovu nejlepší? 

Když ochutnáte vítězství, chcete si ho zopakovat znovu a znovu. Zároveň musíme mít v hlavě, že jsme v minulé sezoně nedosáhli na všechny naše cíle, takže v novém ročníku chceme být úspěšní ve všech soutěžích, do kterých nastoupíme. Hlad po vítězství máme, ač víme, že to bude mnohem těžší. Teď budeme pro mnoho soupeřů tím terčem - týmem, který je třeba porazit, protože každý si chce vyšlápnout na šampiony. 

Jak tomu čelit? 

Pracovat tvrději než ostatní, udržet si hlad po vítězství a nohy na zemi. Začínáme znovu od nuly. Díky zpětné vazbě hráčů budeme po herní stránce pokračovat v podobných principech, ale zároveň musíme najít cestu, jak být ještě lepší.

Souhlasíte s tím, že minulá sezona byla opravdu mimořádně nabitá?

Ano. Je potřeba si uvědomit, že jsme měli v kádru 18 hráčů, kteří byli v minulé sezoně součástí různých národních týmů. Je to ošemetné, protože když chcete uspět v mnoha soutěžích a na mnoha akcích, musíte být dlouhodobě ve špičkové formě: neznamená to, že jsme celou sezónu mířili jen na play-off – museli jsme být připraveni od září, kdy začínaly zápasy Champions Cupu, až do dubna, kdy jsme to završili v O2 areně. Vždy jsme se museli rychle zotavit z velkých vítězství i zklamání z proher. Další cíl byl vždy za rohem, takže nebyl čas déle prožívat předchozí emoce. Moc se mi líbilo, že jsme během sezony měli tolik důležitých vrcholů, ale uvědomoval jsem si, že je to pro rodinu a přátele těžší, protože to vyžadovalo plné soustředění na florbal bez přestávek po celou sezonu a mnoho cestování. Velký respekt patří mé rodině a všem rodinám a blízkým, kteří nám to umožňují. Vím, že to pro ně není snadné.

Jaký měl tým program po dubnovém vítězství v Superfinále? Jak jste využili letní měsíce? 

No, nejdřív jsme slavili. Někteří kluci déle než jiní, ale celkově si myslím, že jsme si ten čas zasloužili. (usmívá se) Po třech nebo čtyřech týdnech odpočinku jsme se znovu pustili do práce. Letos se snažíme o trochu jiný přístup než v předchozích letech: s taktickými nastaveními jsme začali později v létě – v polovině července. Celé léto jsme tvrdě trénovali od poloviny května, ale tentokrát se zaměřením na více fyzických a technických cvičení. Snažili jsme se nabídnout maximum mentální energie pro všechny – abychom byli zase svěží a připravení, když to bude potřeba. Když jsem se všemi kluky mluvil na začátku přípravy, poznal jsem, že všichni jsou velmi natěšení. Tým je jednotný a silný. Jsem si jistý, že budeme kvalitně připraveni.

Základní kádr Bolky po minulé sezoně opustili Lukáš Punčochář a Iiro Lankinen. Jaký byl jejich přínos pro tým?

Oba pro nás byli velmi platní. Do naší každodenní práce vnášeli vůdčí schopnosti, profesionalitu, náročnost a zároveň tlačili ostatní hráče, aby podávali maximum. Punča je podle mého názoru jeden z nejprofesionálnějších florbalistů na světě – chce proměnit každou příležitost v nejlepší verzi sebe sama. Za poslední dva roky se hodně vyvinul, stal se lídrem a konec jeho boleslavského příběhu je jako pohádka, protože se stal nejlepším hráčem BigBoard Superfinále. Iiro k nám přišel v srpnu, naskočil do rozjetého vlaku a dokázal splnit přesně to, v co jsme doufali. Jako člověk přinesl pozitivní energii, ale také skvělý přístup. Vyhrál svůj první titul ve své dlouhé kariéře a za to jsem moc rád. Oba nám budou chybět, ale tohle sportovní život přináší, lidé v týmu se každý rok mění. Je to běžné a teď jsou s námi zase noví hráči. 

Bolku posílili Šimon Stránský a Vojtěch Wiener. V čem očekáváte jejich největší přínos? 

V dovednostech a vizi. Oba jsou to útočně smýšlející hráči, kteří se chtějí rozvíjet a vyhrávat. Proto jsme je angažovali a jsou tu teď s námi. Očekáváme, že nám dodají novou energii a touhu vítězit, ale také tvrdou práci. Ani Šimon, ani Vojta ještě nehráli v týmu, kde je tak velká konkurence a kde se míří na absolutní vrchol. Oba mají velký potenciál a potřebují ho rozvíjet. 

V nové sezoně nebudete v klubu jediný Naava. Primárně do juniorské kategorie přichází váš syn Eemeli. Jste rád, že si zkusí rok v zahraničí? Jaký je to hráč? 

Bylo to čistě Eemeliho rozhodnutí, ne moje. Eemeli je velmi oddaný florbalu, v nové sezoně se chce zaměřit na svůj rozvoj na hřišti i mimo něj a cítil, že nás tréninkový proces a prostředí pro něj budou nejlepší. Bude žít sám a naučí se převzít zodpovědnost za osobní věci i mimo hřiště. Proto věřím, že mu tento krok pomůže jak ve florbale, tak v životě. Jako hráč je typem tvůrce hry a dobrým přehledem o hře. Myslím, že je to velmi chytrý hráč s dobrou technikou, který může nabídnout i nepředvídatelné řešení na hřišti. Stále musí pracovat na mnoha věcech, jako je fyzická stránka a obrana, aby dosáhl špičkové úrovně, ale je do florbalu zapálený, takže věřím, že pokud si udrží vnitřní oheň a pracovní morálku, může mít slibnou budoucnost. Celé léto trénoval s mužským týmem a uvidíme, jestli si během sezony vybojuje nějaké minuty i tady. Konkurence je samozřejmě velmi tvrdá a nebude to pro něj snadné. Každopádně bude hrát v juniorském týmu a myslím, že mu může pomoci. Já, moje žena a novorozený Noel si život tady v Mladé Boleslavi užíváme a jsem si jistý, že i Eemeli. Teď je z naší rodiny ve Finsku už jen moje dcera, Eemeliho dvojče Elena – ale kdo ví, co se stane v budoucnu.

Znovu si zahrajete v Champions Cupu. Čekáte, že soupeři budou na Bolku lépe připraveni, jelikož naposledy prošla až finále? 

Moc nepřemýšlím nad tím, co si o nás myslí ostatní, ačkoli je pravda, že náš minulý postup do finále přes dva elitní týmy a s bilancí čtyř výher je něco, čeho si florbalový svět určitě všiml. Čili všichni na nás nyní určitě budou připraveni. Je na nás, abychom byli nachystaní ještě lépe. Můžeme to ovlivnit jen my a na tom pracujeme. Víme, že v Poháru mistrů nastupují jen špičkové týmy a nic nedostaneme zadarmo. Jsme ambiciózní a víme, že můžeme uspět, pokud budeme v nejlepší formě. O to se snažíme.

Čtvrtfinálovým soupeřem je švýcarský HC Rychenberg Winterthur. Co od něj čekat? 

Dlouhodobě patří mezi nejlepší švýcarské týmy a v minulé sezoně vyhrál domácí pohár. Opírá se o možná nejlepší fanouškovskou základnu, nejlepší návštěvnost ve Švýcarsku a skvělou AXA arenu, se kterou má zkušenost náš národní tým z mistrovství světa a Euro Floorball Tour. V kádru je několik špičkových hráčů včetně dlouholetého reprezentanta Manuela Maurera. U týmu působí také dva finští trenéři: Tero Kotilainen a můj bývalý spoluhráč Kari Koskelainen, takže se na to těším. Zatím je moje bilance proti finským trenérům dobrá. Pro fanoušky Bolky i pro nás je zajímavé, že do Rychenbergu před sezonou přestoupil Oskar Weissbach, který byl ústřední postavou lednového finále v Boleslavi v barvách Pixba. Teď máme šanci mu to trochu vrátit.