Stěhujete se z Ostravy o víc než 300 kilometrů jinam. Proč Boleslav?

Musím vyletět z hnízda, vykročit ze svého komfortu, osamostatnit se. To je první bod.  Zároveň jsem chtěl najít středobod pro svou florbalovou kariéru - najít ideální podmínky pro sport na nejvyšší úrovni, kde budu maximálně hladový po úspěchu. A tím místem je pro mě Mladá Boleslav. 

První velký přestup v kariéře je významný životní krok, že?

Cítím trochu nervozitu. Je to pro mě úplně něco nového, ale těším se na to poznávání. Myslím si, že kdybych ten krok neudělal teď, těžko bych se přemlouval v budoucnu. 

I kvůli škole, že? 

Ano, teď dokončuju bakaláře na Vysoké škole báňské v Ostravě, obor elektroenergetika. Jsem ve třeťáku, čeká mě poslední zkouškové období a pak státnice. Rád bych to doklepal už teď v červnovém termínu.

S kým jste se radil o přestupu?

Hodně intenzivně jsem to probíral s rodinou. Aktivně jsem to samozřejmě řešil i se svým agentem. A okrajově taky kamarády, se kterými na to přišla řeč. Ve finále jsem si spojil všechny faktory a pohledy a rozhodl se tak, jak si myslím, že to bude nejlepší.

Jaký jste měl dojem z jednání s Tomášem Pacákem a Petrem Novotným?

Poprvé jsem se dozvěděl o zájmu Bolky před třemi lety. Můj tehdejší trenér Petr Koutný mi řekl: Ptal se na tebe Tomáš Pacák. Já reagoval: To je asi nějaká sranda, to není možné. O rok později jsem s Tomášem poprvé mluvil. Probírali jsme všechny souvislosti, teď přišel ten čas a já jsem v Bolce.

Jaké vám zůstanou vzpomínky na Ostravu?

Jen ty krásné. Hrál jsem za ni třináct let - celé dětství, je to celý můj dosavadní florbalový život. Vzpomínek mám spoustu. Sportovně i lidsky mě ty roky strašně obohatily - jak komunikovat s lidmi, jak se správně prezentovat jako sportovec. Musím klubu za všechno poděkovat. A chci v Bolce ukázat, že mě dobře vychovali jako sportovce i člověka.

A vzpomínky na vzájemné zápasy? 

No, je to takové smíšené. Když se řekne Boleslav, první, co se mi vybaví, je sezona 2017/2018. V prosinci jsme přijeli na ligový zápas a dostali jsme 2:17. Za pár týdnů nás v Boleslavi čekal pohár, my jsme si řekli, že se ten debakl nesmí opakovat - no a dostali jsme 0:20. Toho se už asi nikdy nezbavím. Naštěstí v dalších letech už byly vzájemné zápasy vyrovnanější. 

Jak byste se charakterizoval jako hráč? 

Jsem soutěživý, pozitivní, cílevědomý, umím být v dobrém slova smyslu zákeřný. Dokážu se postavit za spoluhráče. Myslím, že mám na hřišti slušný přehled. Naopak si často vyčítám svoje chyby při špatném rozhodnutí.

Těšíte se speciálně na nějakého nového spoluhráče?

Jako malý jsem se chodil dívat i na zápasy Vítkovic a hráli za ně Suchoš, Milan Tomašík, Toki - v mých hodně mladých letech už to tenkrát byla velká jména. Jsem rád, že budu mít možnost od nich okoukat, jak ke florbalu přistupují, jak fungují. A celkově, že taky budu mít srovnání, jak to funguje v Ostravě a v Boleslavi. 

Je tu i nastupující generace hráčů. Motivovali vás mladší předchůdci k přestupu na stejnou adresu?

Ano, vnímal jsem, že prosadit se v boleslavském kádru není žádná sranda a bral jsem ohled na to, že mladí a šikovní kluci to přede mnou zvládli. I to mi pomohlo s mým rozhodnutím přestoupit. Každopádně vnímám, že vybudovat si tu pozici nebude žádný med.

Sledoval jste jarní cestu Bolky k titulu?
Když jsme s Ostravou vypadli z play-off a bylo jasné, že my titul nevyhrajeme, samozřejmě jsem fandil Boleslavi. Nešlo to nepřát klubu, se kterým jsem měl blízko k dohodě. A tím spíš, když vidíte, jak Bolka funguje a jak se tu pracuje. Navíc do toho vstupuje i Pohár mistrů, takže jsem rád, že to takhle dopadlo. Těším se na měření s těmi nejlepšími a na výzvy, které jsem doteď nepoznal. Chci vyhrávat ty největší zápasy.