První část: velký rozhovor s Petrem Novotným
30. březen 2020

První část: velký rozhovor s Petrem Novotným

Takřka přes noc se z dlouholetého kapitána stal trenérem elitního týmu. Petr Novotný poznával nové florbalové řemeslo, učil se, vnímal okolí, naslouchal, takřka nepřetržitě vítězil s týmem, ovládl domácí pohár i superligovou základní část v novém bodovém rekordu. Jenže na souboj o titul už nedošlo - kvůli koronavirovým opatřením.

Přinášíme velký rozhovor se superligovým koučem Technology Florbal Mladá Boleslav po jeho první sezoně. V jeho první části Novotný líčí trenérské počátky především z osobního pohledu. Jak si utváří svou vizi? Jaké impulzy mu přináší sebevzdělávání? A jak teď vidí své svěřence, z nichž většina byla ještě před rokem jeho spoluhráči? O tom všem je řeč. 

Co jste v prvním roce zjistil o trénování? Jak těžké je to řemeslo? 

Těžké bez pochyby je. Důležité je, jak si to sám trenér nastaví - co vše je pro něj důležité. Tím se to stává buď těžší, nebo lehčí. Naši hráči mají obrovskou kvalitu na hřišti, ale na druhou stranu cítím, že i od trenéra čekají velké nasazení a profesionalitu. A stejně jako hráči, i trenéři potřebují nabírat zkušenosti, takže začátky jsou pro kouče-nováčky těžké. 

Takže se učíte za pochodu.

Stoprocentně. Už teď - i po té jedné sezoně - cítím, že jsem udělal velký krok v tom, jak vnímám trénování. 

V čem nejvíc ten krok spočívá? 

Nejvíc v poznání a určení, co je pro mě jako pro trenéra důležité, co chci po svých hráčích - jak v tréninku, tak v zápase - a mít jasnou vizi, jak má vypadat naše hra. To je pro mě nejtěžší v hlavě. Čím jasnější obraz mám, tím si připadám svobodnější. I když si myslím, že nějaké zkušenosti s florbalem jsem nasbíral, tohle je věc, která možná nebude v mojí hlavě nikdy uzavřená. Teď je otázka, jestli je to dobře, nebo špatně.

Zmínil jste profesionalitu, kterou hráči očekávají od trenéra. Měl jste v sezoně moment, kdy jste si připadal v úzkých? 

Byly momenty, kdy jsem cítil zmar v tom smyslu, že jsme se na něčem s hráči domluvili, že něco chceme, ale po několika upozorněních se to nedělo. V tu chvíli jsem cítil zmar a pocit, proč tam jsem. Nebylo to často, ale párkrát se to stalo. Na druhou stranu, už teď vím, to možná bylo mou nezkušeností. To, že hráči a tým budou mít nějaké výkyvy a že vždy vše nejde podle plánu, i tuhle věc mě sezona naučila. Tím pádem tyhle pocity byly spíš moje vina než vina hráčů. 

Liší se váš pohled na hráče z dob, kdy byli vašimi spoluhráči a teď se z nich stali svěřenci? 

V tom velký rozdíl není. Už jako hráč jsem je částečně pozoroval zpovzdáli, protože nějaký čas jsem kvůli zdravotním problémům hrát nemohl. To pro mě úplně nové věci nejsou. Hráče, se kterými jsem nastupoval, jsem poznal dobře a vím, co dokážou i co je pro ně nepohodlné. Jsem rád za to, že cítím jejich úplně stejný profesionální přístup, jako když jsem byl jejich spoluhráč. Necítím žádné momenty neprofesionality, což je moc důležité. Mnohem víc teď doceňuju jejich obrovskou práci, kterou v sezoně absolvují. Víc si to uvědomuju a hráči za to zaslouží velký respekt. 

Vím, že nemůžete úplně srovnávat s ostatními, ale přijde mi, že pracovitost a ochota makat víc je dlouhodobě boleslavská přednost, souhlasíte? 

Ano, srovnání nemám, ale slýchám i od hráčů, kteří k nám průběžně přicházejí nebo mají kamarády v jiných týmech, že tréninkové nasazení je u nás větší než jinde. Myslím, že to je naše jmenovka. Máme dobré hráče, ale cítíme, že to nám úspěch nezaručuje. Chceme hráče ve výborných formách, chceme, aby mohli dělat sport co nejprofesionálněji a taky chceme, aby byli dlouho zdraví a měli dlouhé kariéry. Máme tu zkušené hráče, kteří když si udrží fyzickou výkonnost, mohou v lize dominovat ještě dlouhou dobu. Tak to beru a to, že v tomhle jsme o krok dál, je určitě jedna z našich vizitek. Nejde jen o množství tréninků, ale snažíme se věnovat i kompenzaci - chci mít hráče dlouho zdravé, aby u florbalu dlouho vydrželi. Sám vím, jak je pak těžké, když hlava chce a tělo to odmítá. Nerad bych, aby to někdo zažíval. 

Hodně času věnujete sebevzdělávání. Objíždíte semináře a podobné akce. Jak vás to posouvá? 

Neumím přesně hodnotit přínos jednotlivých akcí, ale rozhodně cítím, že to jsou pro mě impulzy v rutinním týdnu, během kterého ve vás někdo zažehne jiskru nějakým dobrým nápadem. Skoro pokaždé se s tímhle pocitem vracím. 

Přece jen, kdo vás v poslední době inspiroval? 

V poslední době bylo velmi zajímavé setkání se skills coachem Tomášem Pacinou. To je člověk se třicetiletou zkušeností a přesně dokáže zažehnout jiskru nějakým dobrým nápadem, jak jsem to popisoval. Člověk pak odjíždí a má energii do trenérské práce. Nebo setkání se superligovými trenéry. Ano, sice jsme soupeři, ale když se sejdeme a mluvíme na nějaké téma, můžeme být partneři a to mě baví. 

Jak jste si zvyknul na trenérský život v zápasových dnech? Vím, že například do haly chodíte dlouho před týmovým srazem. 

V tomhle jsem se moc nezměnil. Už jako hráč jsem byl rád na zápase dřív a po něm jsem z kabiny odcházel poslední. To mi zůstalo i jako trenérovi. Ten čas v hale mám rád, plánuju si tam i různá setkání s hráči, jsem rád v kolektivu, baví mě lidé okolo - to platilo v hráčských dobách i teď. 

Jak vám v první sezoně pomohl trenérský štáb a realizační tým? 

Ač v hráčském kádru bylo docela dost změn, naskakoval jsem do týmu, který fungoval, a to na vysoké úrovni. Už bylo řečeno mnohokrát, že po stránce kondiční přípravy patří Radek Gwuźdź ve florbale mezi nejlepší v republice. S Radkem se znám spoustu let, hodně věcí probíráme, myslím, že jsme naladění na podobné vlně. V těžkých momentech zápasu je dobré mít u sebe někoho, koho takhle dlouho znám. Milan Peterka je dlouhodobě u našich brankářů a bylo by pro mě hrozně složité, kdybych musel gólmany řešit víc já - i to je pro mě velká pomoc. Jsem rád, že s fyzioterapeutkou Bárou Hegmonovou jsme se domluvili na intenzivnější spolupráci, protože na tuhle cestu já poměrně dost věřím. Prevence je moc důležitá, už jsem zmiňoval, že si přeju, aby kluci měli kariéry co nejdelší. Navíc Bára je dobrý prvek do kolektivního sportu. Doufám, že u nás dlouho vydrží. Martin Šácha se mnou byl v realizačním týmu v Superlize nově. Měli jsme plán, abychom co nejvíc propojili juniorskou složku se superligovou, on byl coby hlavní trenér juniorů tou zárukou a myslím, že nám to přesně zafungovalo. Pomohl mi s komunikací s mladými hráči, byl to dobrý krok. Myslím, že i pro něj to byla sezona, ve které mohl posbírat spoustu zkušeností. 

Co se také dozvíte ve druhé části rozhovoru?

Čím je podle Petra Novotného charakteristický jeho tým? 

Proč Boleslav ztratila v základní části body s Chodovem? 

Které zápasy pro něj byly nejtěžší? 

Jak vnímal zapojení mladých hráčů? 

Jaký program teď florbalisté mají? 

Druhou část rozhovoru zveřejníme ve středu 1. dubna.