Do Boleslavi se vrací Jan Řehoř: Těším se zase na vyhrávání
8. duben 2020

Do Boleslavi se vrací Jan Řehoř: Těším se zase na vyhrávání

Není to překvapivé, spíš jen potvrzení očekávaného. Po ročním působení ve švýcarském UHC Thun se do Technology Florbal Mladá Boleslav vrací Jan Řehoř. V klubu už odehrál sezony 2017/2018 a 2018/2019, v květnu se mu rozběhne nová tříletá smlouva.

Řehořův návrat byl dopředu plánovaný už při jeho loňském odchodu. Ve švýcarské lize se neztratil, byl druhým nejproduktivnějším hráčem týmu (9+16 v 22 zápasech), jenže Thun patřil mezi nejhorší. Čerstvě šestadvacetiletý univerzál se těší, že se staronovým týmem zase zažije víc výher a radosti. Pro Boleslav je Řehořův comeback jedním z mála pohybů v kádru před novou sezonou 2020/2021.

Jak vypadaly vaše florbalové měsíce ve Švýcarsku? 

Zpočátku jsem nevěděl, jak nám to jako týmu společně vlastně půjde a jak to vše bude vypadat. Letní příprava byla dle mého názoru relativně slibná, ale po startu ligové sezony přišlo lehčí vystřízlivění a ukázal se rozdíl, který byl mezi námi a víceméně zbytkem ligy. Většina zápasů končila někdy až propastným brankovým rozdílem a ačkoliv se nám čas od času podařilo hrát vyrovnaně alespoň proti některým soupeřům, stejně jsme na body skoro nikdy nedosáhli. 

Opravdu jste kvalitou tolik zaostávali? 

Rozdíl byl bohužel velký. Ani ne snad tolik po fyzické stránce - silově a rychlostně jsou na tom hráči ve Švýcarsku dost podobně, ale zaostávali jsme především v technických dovednostech a z mého pohledu nám chyběl i přesně daný obranný systém. Po minulé sezoně v Thunu skončilo dvanáct hráčů včetně trenéra a tým byl doplněný především hráči z vlastních řad z týmu do 21 let. Trošku mě děsilo, že jsem tu byl vlastně třetí nejstarší. Většina kluků sbírala zkušenosti, poprvé hrála dospělou ligu. Každý zápas pro nás byl lekcí. 

Na co jste spoléhali?

Po určité chvíli jsme se spíše začali soustředit na to, abychom byli dobře připraveni na play-down a na pravděpodobnou baráž. Udržet se nám nakonec povedlo, ale nebylo to naším přičiněním. Kluci, kteří budou v Thunu působit i následující sezonu, jsou samozřejmě rádi, že můžou i příští rok hrát nejvyšší soutěž, jelikož baráž by byla určitě nevyzpytatelná. Pro mě by byl sestup také obrovským zklamáním. To zadostiučinění, že bychom to zvládli na hřišti, bohužel ale nepřišlo a trochu mě to mrzí. Baráž se kvůli pandemii koronaviru ani nestihla rozehrát.

Momentka ze zápasu UHC Thun - Floorball Köniz. Foto: www.uhcthun.ch

Jaká je švýcarská liga? Co si má představit český florbalový fanoušek? 

Atraktivitou určitě podobná jako v Česku, možná s tím rozdílem, že tu působí relativně hodně zahraničních hráčů ze Švédska i Finska, což ji dělá asi o trochu zajímavější. Co se týče návštěvnosti, tak ta je tu víceméně stejná, až na pár výjimek, například Winterthur, kde na florbal chodí opravdu hodně lidí.

A herně? 

Na fyzickou připravenost jsem si musel dlouho zvykat, přizpůsobit se, změnit hru, abych v každém souboji mohl uspět. Zápasy jsou tu opravdu tvrdší. Švýcaři mají svou soutěž pro hráče do 21 let, takže v dospělé lize hraje, řekl bych, více starších i fyzicky už vyspělejších hráčů. V ostatních aspektech je liga určitě velmi podobná té české, vyjma právě těch zahraničních hráčů ze Skandinávie, kteří jsou prostě na jiném levelu ve všech ohledech.

Vy jste hrál skoro celou sezonu v útoku, že? 

Těsně před začátkem ligy se tu hodně dbá na přípravné zápasy, takže jsme jich v posledních čtyřech týdnech odehráli opravdu spoustu. Téměř do všech jsem nastoupil v obraně, ale pak se zranil jeden z našich centrů a posunul jsem se dopředu, kde jsem pak už zůstal. Společně s dalšími Čechy – Kubou Mendrekem a Davidem Šimkem, jsme pak dostávali opravdu hodně prostoru, včetně přesilovek nebo oslabení, za což jsem rád.

Záchranu si můžete odškrtnout jako splněnou. A co neflorbalové Švýcarsko? 

Do Thunu jsem se stěhoval v půlce července a víkendy v létě byly většinou volné, takže jsem měl možnost toho ze Švýcarska vidět opravdu hodně. Výlety se pak daly dobře skloubit i s mojí prací, jelikož jsem měl úvazek na 60 procent. Kromě návštěvy velkého počtu měst a dalších zajímavých míst, jsme například se spoluhráči sjížděli řeku, která protéká Thunem a Bernem, to byla paráda. Byl jsem si tu i zalyžovat a dokonce i na hokej se našla chvíle. Dvacet minut od Thunu je v horách venkovní přírodní kluziště s mantinely. Nádhera! 

To jste musel jako bývalý hokejový žáček zazářit.

Zjistil jsem, že mám paradoxně hokejovou střelu lepší než florbalovou. (rozesměje se) Bylo to fajn. 

Také jste vyrazili na podzim s Jakubem Gruberem a Josefem Pluhařem do Barcelony za Slavií na Ligu mistrů. 

To byl super zážitek. Vůbec vlastně ani nevadilo, že to skončilo 0:0. S klukama jsme se viděli po delší době, jen škoda, že jsme v Barceloně nemohli strávit víc času. Přijeli jsme v pondělí večer, v úterý se hrálo a ve středu jsme mazali zpátky do svých klubů na trénink. 

Pozoroval jste na dálku florbalové dění v Česku? 

Výsledky a statistiky jsem sledoval. Když hrála Bolka nějaký top zápas a sami jsme nehráli, samozřejmě jsem se díval. Mimo jiné mě zajímalo, jak to jde například Grubimu v obraně a jestli pořád Alešovi Hofferovi funguje klička do forhendu. (usměje se) Chtěl jsem být v obraze. 

Zatímco jste působil ve Švýcarsku, do Boleslavi se přesunul váš kamarád a bývalý spoluhráč z Tatranu Mikuláš Komárek. Věděl jste, že se k tomu schyluje? 

No jasně! A snad jsem k tomu i trošku pomohl. Tomáš Pacák si zjišťoval nějaké detaily ohledně Mikiho. A taky Miki mi samozřejmě volal a ptal se, jak to u nás chodí. Já jsem rád, že se zase po delší době sejdeme v jednom klubu a zahrajeme si spolu.

A taky se určitě těšíte, že budete po roce útrap zase víc vyhrávat, že? 

Pravděpodobně těch výher bude víc. (rozesměje se) Jasně, v Bolce je to druhý extrém, ale rozhodně ten příjemnější. Ačkoliv jsem hrozně moc rád za to, že jsem v Thunu mohl strávit sezonu a moc se mi tu líbilo, tak se přeci jen po roce zase těším na větší porci vyhraných zápasů.

Petra Novotného jste zažil jako spoluhráče. Teď bude vaším koučem. 

Jsem samozřejmě zvědavý, jaký jako trenér je, jelikož jako spoluhráč to byl vždycky ten, který se staral o zábavu v šatně.  Myslím si ale, že s udržením respektu nemá problém, stejně jako ho neměl v roli kapitána. Kluci jsou určitě rádi, že je trénuje právě Petr a já se na to také těším.

Kdy máte naplánovaný návrat ze Švýcarska? 

Měl bych se vrátit koncem dubna, pokud se situace okolo koronaviru nějak radikálně nezhorší, ale uvidíme.

Očima generálního manažera

Tomáš Pacák: “Už když od nás Honza loni v létě odcházel, byli jsme spolu domluvení, že jeho působení ve Švýcarsku bude trvat jednu sezonu a poté se vrátí do našeho klubu. Za Boleslav úspěšně odehrál dvě sezony, zná prostředí, ambice, má v týmu hodně kamarádů, takže odpadá potřeba nějaké dlouhé aklimatizace. Zároveň známe my jeho, Honza je produktivní a kreativní hráč, ať už hraje na jakémkoliv postu. Jeho variabilita je také velkou výhodou. V uplynulé sezoně jsme pracovali s poměrně úzkým kádrem, protože jsme s Honzovým návratem výhledově počítali. Pokud se nestane nic dramatického či neočekávaného, další změny v kádru neplánujeme.”