Bauer vypráví z Helsinek: o volném dni, bídné hale i šťastné písničce
Do posledních minut zápasu se Švýcarskem držel české naděje na bod. V bitvě o přímý postup do čtvrtfinále zase Norům přes půl zápasu nedovolil ani gól. Upřímně, není překvapením, že brankář Lukáš Bauer patří mezi reprezentační opory na mistrovství světa. “Naše výkony mají stoupající tendenci. Věřím, že v tom budeme pokračovat,” vyprávěl do telefonu krátce před úterním polednem v rozhovoru pro klubový web Bolky.
Jaké bylo probuzení do volného dne?
Dobré, děkuji za optání. Noc byla trochu kratší, než bych si představoval, protože se dohrálo pozdě večer, takže jsme i usínali relativně později a ráno jsme měli naplánované povinnosti. Ale jinak bez problémů.
Co všechno vás během úterý čeká?
Po snídani jsme měli hodinu a půl s novináři, pak hráčský mítink, kde si vyjasníme pár věcí. Ve hře máme ještě pár nedostatků…
Pardon, skočím vám do řeči, to mě zajímá. Promluvíte k těm nedostatkům taky?
Velmi pravděpodobně ano. S Benym (brankářem Martinem Benešem) jsme tu nejstarší, takže tu máme nejen roli gólmanů, ale i těch zkušenějších hráčů, kteří řeknou své. Je nás tu v uvozovkách několik “kapitánů”, kteří to řeší mezi sebou, i směrem k týmu. Takhle to máme nastavené poslední rok.
A další program?
Po obědě je naplánovaný padel, rád bych si taky zahrál, ale trochu mě od soustředění trápí nachlazení, takže vynechám. A každý večer máme týmový mítink. Na hřiště se dnes nechystáme.
Z fotek se na první pohled zdá, že bydlíte trochu na samotě u lesa. Je to klam?
Ne ne, je to pravda. Jsme trochu stranou od Helsinek, ale zároveň ne daleko. Je to 25 minut od haly, takže ve slušné dojezdové vzdálenosti. Pokud si správně vybavuju, bydlela tu reprezentace i při mistrovství světa 2010. Máme pro sebe oddělenou část komplexu, z okna je krásný výhled na moře, které během tří dnů zamrzlo, protože je tu aktuálně asi minus 15 stupňů.
Pojďme k dění na hřišti. Který zápas ve skupině považujete za nejlepší?
Ten první byl spíš takový na rozjezd. Proti Německu jsme hráli v hale, která je na poměry mistrovství světa ostudná. Proti Švýcarům se nám povedla první půlka zápasu, ale v té druhé jsme nebyli aktivní, spíš takoví zakřiknutí. Víceméně jsme se jen bránili, nebylo to moc dobré.
A pondělní Norsko?
Od začátku jsme udávali tempo. Nebýt individuálních chyb, ze kterých pramenily šance Norů, měli jsme to vlastně celé ve svých rukou. Ale i tak se směrem ke čtvrtfinále budeme muset zlepšit. Řekl bych, že naše výkony mají stoupající tendenci. V tom musíme pokračovat.
Zmínil jste nepříliš půvabnou halu, v níž jste nastoupili proti Německu. Jak jste se tam cítil?
Upřímně? Hrozná hala. Béčkové hokejové kluziště, u kterého je z jedné strany tribuna s pěti řadami. Ta šílená zima byla údajně způsobená tím že, se tam navážel materiál a celou dobu byly otevřené dveře. Jsou věci, které neovlivníme a musíme se soustředit na zápasy, ale vážně nechápu, že se v takovém prostředí hraje mistrovství světa.
Po gólu vám v hale hraje Dlouhá noc od Heleny Vondráčkové. Týmová volba?
Ano. Před soustředěním jsme měli za úkol vybrat si písničku, která nám po gólu bude hrát. Nápadů moc nebylo, a nakonec jsme zůstali u téhle, která hrála i našim zlatým juniorům na mistrovství světa. Věříme, že je to šťastná písnička a přinese úspěch i nám.
Prozradíte, jak vypadá playlist v šatně?
Má ho na starosti Ondra Němeček. Původně se o něj starali s Jirkou Bauerem, ale ten tu teď kvůli zranění není. Je to směs všeho možného - něco podle jeho vkusu, něco obecnějšího. Rock, hip hop, disko. Většinou se to dá poslouchat. (usmívá se)
Bolka dodala národnímu týmu pět reprezentantů. Znamená to, že se v Helsinkách utvořila jakási boleslavská partička?
Kdepak, vůbec ne. I když je nás tu z Bolky pět, hrajeme tu za český nároďák. Je nás dvacet a nezáleží na tom, odkud jsme. Klubová příslušnost tu absolutně nehraje roli. Třeba já jsem na pokoji s Benym (Martinem Benešem), se kterým si sedíme. Tým je dobře poskládaný a nikdo se tu před nikým nestydí. Lidsky je tým perfektní.
