Lukáši, mohl jste si vysnít lepší loučení s Bolkou? 

Snad jedině hattrickem v Superfinále s rozhodujícím gólem v prodloužení nebo po nájezdu. To myslím samozřejmě s nadsázkou. (usmívá se) Určitě to pro mě byl nejlepší možný způsob, jak se rozloučit. Celé play-off bylo z mé strany, ale i celého týmu povedené a ve finále to předčilo má očekávání. Opravdu moc jsem si kvůli všem okolnostem přál, aby to nějakým podobným způsobem dopadlo a nakonec vše vyšlo lépe, než jsem si vůbec dokázal představit. Chvílemi jsem tomu nemohl ani uvěřit. Myslím si, že i ostatní byli velmi mile překvapeni a bylo to zakončení, které nemělo chybu.

Jak jste si to celé užil a prožil?

Byl to pro mě nejsilnější moment v Bolce. Utkání jsem si neuvěřitelně užíval a žil jsem přítomností až do konce. Radost při každém gólu byla obrovská i ve spojení s naší diváckou kulisou. V závěru jsem si chvíli neuvědomoval, že jsme to opět dokázali. Až po závěrečné siréně jsem si v duchu řekl: „Je to tam!“ Oslavy byly lehce poznamenané různými rozhovory a chvílemi jsem moc nevěděl, co dříve dělat. Nevěděl jsem, koho dříve obejmout, co si s kým říct, ale celý okamžik jsem si moc užíval. Měl jsem ohromnou radost z radosti ostatních. Zejména tedy kluků, rodičů a ostatních, kteří měli radost z výsledku, ale i ze sebe. Ta bezprostřední radost v ten moment znamenala opravdu hodně. Po návratu do šatny jsme vše oslavili tak, jak to máme rádi. Následně jsme se dostali z haly a od té doby jsme slavili, až dokud jsme ještě mohli. Celý večer a následné hodiny pro mě mají velkou váhu a vše jsem si s týmem neuvěřitelně užil. Mělo to vše!

Měl jste před Superfinále v hlavě, že to je váš poslední zápas za Bolku?

Ano, už delší dobu jsem to věděl. Hodně jsem o tom začal přemýšlet už před před-off, kdy jsem si sedl s pár lidmi a přemýšlel nad tím, jak se na to připravit. Celé play-off jsem tak bral velmi zodpovědně a jako závazek celému klubu, ale i své rodině. Chtěl jsem jim vrátit vše, co pro mě udělali. Každé utkání, trénink nebo týmová akce probíhala v tomto duchu. V samotný den Superfinále jsem si vše začal uvědomovat o něco více, ale během zápasu jsem byl již jen v utkání a snažil se podat adekvátní výkon. Až při šestém gólu to ze mě vše spadlo a věděl jsem, že jsem to splnil. Po konci utkání se ve mně vše míchalo. Věděl jsem, že je to můj konec, ale zároveň jsem měl velkou radost. I proto jsem si oslavy užil do maxima, abych měl na vše a všechny jen ty nejlepší vzpomínky.

Už jste v jiném rozhovoru zmiňoval, že tenhle titul má pro vás úplně jinou váhu než ten z roku 2022. Zkuste to trochu rozvést. V čem? 

Tenkrát jsem byl v úplně jiné roli a životní situaci. Byl jsem nováček, který si získával svoji pozici společně s týmovou rolí. Bojoval jsem o každou minutu na hřišti a ve finále to jednoduše nebylo na nás, kteří toho prostoru tolik nedostali. O tom však týmový sport je. Titul jsme tenkrát vyhráli společně stejně jako letos, jen jsem za něj necítil takovou zodpovědnost. Radost jsem měl taky velkou. Letos to však bylo něco jiného. Měl jsem větší roli a cítil jsem za možný výsledek v průběhu celého play-off i následného Superfinále mnohonásobně vyšší zodpovědnost. K tomu přispěl i fakt, že to byly mé poslední zápasy. V žádném případě jsem nechtěl končit především týmovým neúspěchem. Po nepříliš vydařené základní části mě spoluhráči neuvěřitelně podrželi a všechny následné okamžiky vyústily v náš společný, pro mě až neuvěřitelný večer. Hrozně moc jsem ten titul zase chtěl, ale nakonec jsem dostal mnohem více. Krásné zážitky s mými nejbližšími, ale i přáteli na celý život. 

Tím se trochu dostáváme k celým těm čtyřem letem. Začal jste titulem, končíte titulem. Byla to čtyřletka podle vašich představ? 

Upřímně nevím, ale když se na to teď zpětně dívám, tak jí hodnotím pozitivně. Určitě jsem chtěl s Bolkou získat více trofejí, ale okolnosti byly proti. Když to vezmu odzadu, tak první sezona pro mě nebyla vůbec jednoduchá. Nic jsem nedostal zadarmo a setkal jsem se s tvrdou realitou vrcholového sportu. Do toho jsem dálkově dokončoval střední školu, což mému fungování v Bolce taky příliš nepomohlo. Sezona však skončila titulem, ke kterému přibyly také reprezentační úspěchy. Druhá sezona byla už trochu lepší, ale přišla další životní zkouška v podobě nástupu na vysokou školu. Postupně jsem se však zapracovával do jádra týmu a dostával větší roli. Konec sezony byl nepříjemný. V play-off se mi nedařilo, kvůli čemuž jsem nedostával tolik prostoru. Až v sérii s Tatranem, která však dopadla největším neúspěchem ze všech čtyř let. Následovala třetí sezona, která je z pohledu mnoha lidí mou průlomovou. Získal jsem v týmu silnou pozici a pevnou roli, díky čemuž jsem zažil svoji nejlepší základní část. V play-off mi ovšem zase něco uniklo. I přes velké časové vytížení i silnou roli jsem neměl stejnou herní výkonnost jako v základní části. Z týmového hlediska se opět jednalo o neúspěch, jelikož se nám dva roky nepodařilo získat hodnotnou trofej. Před čtvrtou sezonou tak nebylo o čem. Po velmi dobré přípravě mě v nevhodnou dobu ze všeho vyřadilo zranění. Mé myšlenky směřovaly čistě k mistrovství světa. Věděl jsem, že nemám příliš mnoho času na přípravu, ale že se to dá stihnout. S týmem jsem trávil čas, ale na hřišti jsem s ním nebyl. Po mém návratu na hřiště a do týmu jsem tak cítil, že mi lehce ujel vlak. Necítil jsem se jako předtím a vše podtrhl neúspěch na mistrovství světa. Toto období mi hodně vzalo a táhlo se to se mnou. Příliš se mi nedařilo, hledal jsem se, nemohl jsem se naladit na tu správnou vlnu. Ke konci základní části však přišel moment, který vše změnil. Jedna věta v šatně mi pomohla si pár věcí uvědomit. Poslední měsíc považuji ve všech směrech za nejlepší období v Bolce, na které nikdy nezapomenu. Boleslav šampioooon!

Našel jste v Bolce to, co jste na začátku očekával? 

Myslím si, že jsem našel, spíše tedy získal mnohem více. Bolka mi především umožnila fungovat jako profesionál a dala mi vše, co jsem k tomu potřeboval. Mnoho věcí mě díky správným lidem naučila, ať už po sportovní, tak po životní stránce. Čeho si však cením nejvíce,  jsou přátelé, které jsem získal. 

Profesionalita, slušnost, týmovost - to vás celou dobu zdobilo. Cítíte, že je to něco, co vám v kariéře otevírá dveře? 

Snažím se být sám sebou a žít podle určitých hodnot, které jsem převzal od svých rodičů, ale i trenérů, kamarádů a dalších lidí. Cítím, že jsou to ve spojení s pracovitostí důležité aspekty k úspěchu i spokojenosti. Abych odpověděl jasněji, tak v to asi doufám, že mi to může otevřít mnohem více možností. 

Teď otevřete dveře do SSL. Co očekáváte od nové sportovní i životní etapy? A proč právě Linköping? 

V první řadě očekávám kariérní a životní posun. Vím, že nebude jednoduché opustit systém fungování v Bolce, ale i to může přinést něco nového. Začátek pro mě asi nebude jednoduchý, ale věřím, že vše dopadne podle představ. Těším se především na úroveň ligy a životní styl. Věřím, že mě tato zkušenost posune zase o něco dál, ať už jako hráče, tak i člověka. Vždy jsem se chtěl vydat do zahraničí a plnit si své sny a Linköping byl ideální variantou. Líbí se mi vize klubu a směr, kterým se chce vyvíjet. Patří mezi nejstabilnější kluby, přičemž samotný tým má velký potenciál. Navíc mají se zahraničními hráči bohaté zkušenosti a dokázali mi tak vytvořit skvělé podmínky pro start v zahraničí. Roli zajisté sehrál i fakt, že zde již působí dva spoluhráči z reprezentace Mates Jendrišák a Pepa Rýpar. V Linköpingu je navíc partnerská univerzita, díky čemuž budu mít možnost pokračovat ve studiu.

Máte něco na srdci? 

Děkuji Bolce za důvěru, kterou do mě vložila. Vážím si podmínek, které mi klub vytvořil a děkuji za vše, co pro mě udělal, abych se mohl florbalu věnovat na maximum. Děkuji všem fanouškům a lidem podporujícím klub, kterým my hráči můžeme dělat radost. Děkuji všem svým spoluhráčům, že jsem se díky nim mohl zlepšovat, zažít s nimi nezapomenutelné momenty a velké úspěchy. Díky Bolce odcházím s velkým množstvím zkušeností, zážitků, úspěchů a skvělých kamarádů. Věřím, že se bude klub nadále posouvat a podaří se mu dosáhnout velkých věcí. Všem přeji hodně štěstí a pevně věřím, že se naše cesty ještě někdy setkají.