Druhá část: velký rozhovor s Petrem Novotným

V první části rozhovoru jste mluvil o profesionalitě boleslavského týmu. Jak dál byste ho charakterizoval? 

Během sezony se stalo pár změn v kádru, takže budu mluvit o týmu, se kterým jsme dokončovali sezonu. Myslím, že to byl tým, který měl právo být hodně sebevědomý, protože kvalita mezi těmi patnácti hráči byla velká. Na druhou stranu, taky byl tým neuvěřitelně pracovitý - v tréninku, během porad, v zápasech. Myslím, že to, co jsem teď řekl, je klíč k úspěchu - mít kvalitu, profesionalitu a pracovitost. To vše naši hráči měli. Vnímal jsem i jejich respekt mezi sebou, což ne vždycky byla naše vizitka, ale letos jsem cítil, že se hráči navzájem respektují, dobře se motivují, aniž by o tom možná věděli, a když se propojí všechny ty věci, o kterých jsem mluvil, někdy byla fakt radost na té střídačce stát a dívat se. 

Překvapila vás nadvláda v sezoně? 35 soutěžních zápasů v soutěžích Českého florbalu, 34 výher. 

Ta výsledková dominance mě rozhodně překvapila. Vím, že i když jsou týmy sebelepší, špatné dny si i tak vyberete a nějaké výsledky vás to stojí. Když započítáme i přípravu, prohraných zápasů bylo opravdu málo. Potěšilo mě, že v některých zápasech byla naše dominance opravdu velká a dokázali jsme některé soupeře výsledkově, ale i herně opravdu přehrávat. Mnohokrát jsme měli celých šedesát minut opravdu velkou chuť být aktivní a střílet góly. 

To mi přijde výstižné. Boleslavský tým působil na hřišti hladově za každého stavu, že? 

Tuhle vlastnost máme dlouhodobě. Moc se neuspokojujeme tím, že soupeře porazíme, ale chceme dávat branky dál. Zaplať pánbůh máme v týmu hráče, kteří chtějí střílet góly šedesát minut, protože to není vždy samozřejmost. I proto jsme těch branek dali tolik.

Lidi z florbalového prostředí potkáváte třeba i v Made in Bolka Shopu, který vedete. Co vám o sezoně řekli? Jakou máte zpětnou vazbu?

Odezvu jsem měl celou sezonu až přehnaně pozitivní, a to nejen z prostředí v Boleslavi, ale také od lidí, které znám dlouhodobě odjinud. Až mě to někdy překvapovalo, protože z některých zápasů jsem tak dobré pocity neměl. Je potřeba to trochu přisoudit tomu, že jsem si občas myslel, že jde všechno a že super výkon musíme podat vždycky, což byla trochu moje nevyzrálost. 

Jediné čtyři body v základní části Boleslav ztratila s Chodovem. Jistě je to silný protivník, ale vidíte i nějaký další důvod, proč to bylo právě v těchto zápasech?

Chodov má kvalitní tým, a jakmile dá góly, je ohromně těžké zápas otáčet. To se nám přesně stalo v prvním vzájemném utkání venku. Prohráli jsme první třetinu 0:4, byť si myslím, že jsme nehráli úplně špatně. Pak jsme to celý zápas dotahovali a nedotáhli (3:4). Nechci se na to vymlouvat, ale i ze své hráčské zkušenosti vím, že dlouhodobě na Chodově nehrajeme dobré zápasy, protože se trápíme na jejich povrchu. Je to tak od té chvíle, co ta hala stojí. Hraje se nám tam blbě, pomalu, máme tam spoustu ztrát, nesedí nám to tam. 

A doma? 

Kdybychom šli čistě po výsledku, neprezentovali bychom se touhle hrou. Ale byl to jeden z posledních zápasů v základní části a já jsem vnímal, že v play-off můžeme na Chodov narazit. Chtěl jsem vědět, jakou hru si proti nim můžeme dovolit hrát, jak moc odvážní můžeme být. Řekli jsme si, že do toho šlápneme, budeme riskovat, hodně napadat a že si pak tu linku upravím podle tohoto zápasu. Je potřeba říct, že jsme za to byli trestaní a Chodovu jsme ten zápas trochu ulehčili. Ztrátu bodu tedy přičítám i tomu, že jsme z toho utkání chtěli mít nějaké poznatky. Každopádně je potřeba říct, že Chodov proti nám hrál skvěle a myslím, že i oni to musí hodnotit tak, že zápasy proti nám patřily mezi ty nejkvalitnější, které v sezoně odehráli. 

Vážíte si rekordních 74 bodů?

Teď ve mně tenhle údaj moc emocí nevyvolává. Naopak si vážím nízkého čísla obdržených branek. Věřím, že to bylo tím, že jsme do toho v zápasech dali hodně energie například už při rozehrávání soupeře. Z toho mám radost. Samozřejmě je to dané také tím, že máme dva skvělé gólmany. 

Který zápas v sezoně pro vás bylo nejtěžší odtrénovat? Vím, že jste se hodně zlobil po pohárovém utkání v Liberci (výhra 9:7).

Párkrát jsem si emočně sáhnul na dno a tenhle zmíněný zápas mezi ně určitě patřil. Je potřeba říct, že to nebylo kolikrát tím, co se dělo na hřišti, ale tím, co se dělo ve mně. Bylo pár takových utkání, kdy tým cítil, že se nemůže nic stát, ale já ne. 

Těžké bylo finále Poháru Českého florbalu, protože neexistovala žádná případná oprava. Navíc měl zápas dramatickou koncovku. V sezoně mi také hodně záleželo na zápasech s Vítkovicemi a Spartou. Přípravám na tyto soupeře jsme věnovali hodně času.

Hodně prostoru v přípravě s týmem i samotných zápasech dostali mladí hráči. Jak jste vnímal jejich zapojení? 

Řekli jsme si, že s nejtalentovanějšími hráči napříč ročníky chceme pracovat intenzivněji, což se stalo. Kluci odtrénovali obrovskou dávku a na konci sezony na nich bylo vidět, že udělali ohromný pokrok. Za to je potřeba k nim mít respekt. I oni sami musí cítit, že udělali velký krok. V létě toho s námi absolvovali hodně. Jak sezona plynula, šancí ubývalo, což bylo dané tím, že jsem potřeboval maximálně vytížit patnáct hráčů superligového týmu, i proto, že mladí hráči potřebují trochu uzrát a potřebovali jsme je v juniorském týmu. Tato sezona a práce s nimi pro mě osobně byla zahájením dlouhodobějšího procesu, který jsme si navzájem slíbili. Už teď se moc těším na další sezonu. Věřím, že naše práce bude zase o něco intenzivnější. Navíc kluci už za sebou mají rok velmi dobrého fungování. Těším se na jejich výkony a růst. Samozřejmě vždy budou lidé, kteří naši vizi neakceptují, nebo to nezvládnou. Máme za sebou případ juniorského kapitána Šlechty, který skončil měsíc před play-off. Jak jsme si řekli už na začátku toho projektu s kluky: není to pro všechny, ale těm z nich, kteří mají chuť, jsme připraveni podporu dávat. V tom budeme pokračovat. 

Co nováčci v týmu? Před sezonou přišli Patrik Suchánek a Daniel Šebek, v jejím průběhu Mikuláš Komárek a Milan Tichý. 

Všichni se okamžitě stali posilami a sami víme, že to není samozřejmost. Očekávání, která jsme měli, všichni naplnili. Nejsložitější to měl Milan Tichý, který přicházel na přelomu roku, navíc se zdravotními šrámy, ale v závěru ukazoval, že jeho potenciál je obrovský a těším se na další sezonu. Miki Komárek nám pomohl v tom, že jeho fungování v útoku je hodně variabilní, může vypomoct na všech postech. Je to zároveň dobrý kluk do kabiny, je s ním sranda, všichni jsme si ho okamžitě oblíbili, což taky není žádná samozřejmost. Šéba výborně doplnil Tokiho s Milanem Tomašíkem. Je vidět, že je to zkušený hráč a dohromady mají chuť spolupracovat, což je důležité. To, co má za sebou v zahraničí, z něj udělalo profíka, což se mi na něm líbí. Jeho přístup na hřišti i mimo něj je maximálně profesionální, a proto jeho kariéra je a věřím, že i dál bude takto úspěšná. Ač se to zdálo skoro nereálné, Suchoš v mých očích výborně nahradil Honzu Jelínka jak herně, tak i lidsky. To samo vypovídá o tom, jak je pro nás důležitý. Myslím, že to srovnání je přesné. Moc takových obránců v Česku neběhá. Já jsem mu fandil, už když jsem proti němu hrál a jsem rád, že mu můžu fandit i dál - teď jako svému hráči. 

Play-off trvalo jen dva zápasy. Jak se na celou koronavirovou situaci díváte? 

Už je to tři týdny, co jsme odehráli poslední zápas. Zpočátku jsem to bral tak, že se jde dál směrem k další sezoně. Ale jak čas plyne, cítím, že je to ohromná škoda pro hráče, kteří v posledních měsících dávali velké úsilí tomu, aby byli ve skvělé formě a myslím, že v ní opravdu byli. Teď přicházel ten moment. Čtvrtfinále pro nás samozřejmě nebyla ta meta, ale já vím, jak následné semifinále může být těžké, a proto jsem chtěl, abychom zúročovali všechno, co jsme natrénovali. Kluci byli na play-off skvěle připravení a mrzí mě, že nedostali šanci ukázat, jak velcí hráči to jsou, nemohli předvést maximální výkony v tom nejdůležitějším čase. Věřím, že mohli být úspěšní a mohli dostat “razítko” na svou práci, k čemuž letos neměli příležitost. V tom je ta hořkost. 

Jak to vnímají oni? 

Každý to bere tak, že je potřeba přemýšlet nad tím, abychom tohle období rychle přečkali, zůstali zdraví. Bereme to s respektem a všichni se chováme zodpovědně. Na jednu stranu je to sportovně hrozná škoda, ale jakmile ta rozhodnutí nastala, všichni jsme je samozřejmě přijali.

Jaký teď mají hráči režim?

Je to takový udržovací režim. Dva týdny jsme měli volno, protože jsme čekali, co se vlastně bude dít. Teď už je jasné, že se dít nebude nic. Máme za sebou první týden v režimu, kdy hráči individuálně trénují, ale cílem je spíše to, abychom následně nezahajovali přípravu v bodě -50, ale abychom začínali kolem nuly a nebyl pro nás vstup do přípravy extrémně těžký. Není toho málo, co po hráčích chceme, ale víme, že máme sportovce tělem i duší, ne žádné lenochy, kteří by přišli do přípravy zanedbaní. Jen jsme tomu chtěli dát řád, aby to bylo smysluplné.