Doma trefuje hodiny, na hřišti sype góly. Musím makat dál, říká junior Švejda
15. květen 2020

Doma trefuje hodiny, na hřišti sype góly. Musím makat dál, říká junior Švejda

Poznával Superligu, v juniorské lize patřil mezi nejpilnější boleslavské střelce. Štěpán Švejda piloval mušku i doma během karantény, což se neobešlo bez škod. “Ale doma se tomu zasmějou,” líčí osmnáctiletý útočník, jak trefil dvoje hodiny nad bránou i kachličku za ní. Vypráví také o škole, oblíbených předmětech, juniorské reprezentaci či začlenění v boleslavském dospělém týmu.

Štěpáne, co ti v posledních týdnech chybělo víc? Škola nebo florbal? 

Rozhodně florbal. Režim ve škole mi teď vyhovuje. Ale florbal mi chyběl moc! Celkově to sportování! Když člověk střílel doma z obýváku směrem do kuchyně, bylo to trochu nebezpečné. 

Jak teď vypadá školní program kluka z gymnázia? 

Máme výukové hodiny přes videokonference. Taky dostáváme úkoly přes Google Classroom. Můžu dělat, co mě baví a třeba se o to podělit se spolužáky, kteří k těm konkrétním předmětům takový vztah nemají nebo to nezvládají. A na oplátku si zas můžu něco nechat poslat od nich. 

Jaký jsi student? 

Dost lajdák. Hodně mě baví fyzika - hlavně v poslední době, kdy probíráme takové ty jaderné věci. Zajímá mě i matematika, ale tím, že občas chybím ve škole kvůli zápasům nebo turnajům, tak se to pak hůř dohání. Moc nemusím třeba dějepis a češtinu. 

Úkoly jsi dostával nejen ze školy, ale taky od kondičního trenéra. Co bylo náročnější?

Kondiční tréninky mi přišly ideální. Nemuseli jsme si vymýšlet vlastní tréninkový plán, takže nám to všem ulehčilo práci. To, že jsem se při tom zapotil, s tím se počítá. Bylo to super. Takže určitě dala víc zabrat škola. 

Říkal jsi, že jsi doma střílel z obýváku do kuchyně. Trefil jsi i něco, co jsi nechtěl? 

Už se mi dvakrát povedlo rozbít hodiny, které jsou nad dveřmi, kam si dávám bránu. Taky jsem odstřílel jednu kachličku na zdi, protože už mám v síťce díry. 

Doma mají pochopení, že trénovat se musí? 

Naštěstí se tomu zasmějou a řeknou, že jsem pako. Pohoda.

Patříš také do širšího kádru reprezentace do 19 let. Jste teď v kontaktu s trenéry? 

Jasně. Měli jsme několik webinařů, které jsou užitečné - třeba na téma mentálního nastavení a tak. Trenéři se snaží nastolit co nejlepší podmínky pro přípravu, určit pravidla a vše s tím spojené. 

Za rok se bude hrát juniorské mistrovství světa v Brně. Je to motivace? 

Určitě ano, je to sen hrát na mistrovství světa juniorů. Moc by mě potěšilo, kdybych se do kádru dostal. Na druhou stranu, vnímám, jak kvalitní spoluhráči v reprezentaci jsou a v podstatě některé z nich považuju i za své vzory.

Koho? 

Třeba Filip Forman má skvělý přehled ve hře. V provedení střelby se mi líbí Petr Majer z Chodova. V rychlosti - což je moje silná stránka - vidím, že Maty Burian z Black Angels je na tom ještě o trochu líp. Na každém hráči si dokážu najít, co se mi líbí a co bych chtěl umět jako on.

Jak zpětně hodnotíš předčasně skončenou sezonu? Začal bych u juniorského týmu.

Byla to sezona velkých očekávání. Věděli jsme, že máme dost kvalitní kádr. Počítalo se s tím, že chceme co nejdál v play-off. Podle toho jsme pracovali od letní přípravy, která byla kvalitní. Třeba na soustředění v Krupce jsme měli perfektní podmínky. I začátek soutěžní sezony byl dobrý. Trošku jsme bojovali s vnitřním nastavením, což skončilo odchodem Séby Šlechty. Myslím, že sezona v podstatě probíhala tak, jak jsme chtěli, i když se nám stále nedaří podávat kvalitní výkony proti papírově slabším soupeřům. Play-off jsme odstartovali dobře, postoupili jsme do čtvrtfinále a pak byl konec. Je velká škoda, že jsme nemohli pokračovat.

Objevoval jsi se i v superligových zápasech. Byla to šichta?

Fyzicky to bylo náročné, obrovský skok! V každém okamžiku člověk musí být připravený, že odkudkoliv může dostat ránu. Byla to velká škola. Zpočátku jsem ztrácel hodně balonů, což doufám, že se postupem času zlepšilo. Zároveň to bylo super. Nebyl jsem tolik ve stresu, protože jsem věděl, že mám kolem sebe patnáct TOP hráčů. To mě uklidňovalo a nebyl jsem v zápasech vyklepaný, že bych se bál něco udělat. Těch zkušeností si cením. 

Pomohli ti starší spoluhráči?

Máme kolem sebe hráče, kteří se snaží radit nám mladším třeba i na trénincích. Křižo nám řekne, co mohlo být lepší. S Aldou Höfferem se často bavíme. Hodně jsem se ptal hráčů, se kterými jsem hrál v lajně - třeba Tendyho Chrousta nebo Grubiho. Ale věřím, že i kdybych se na něco potřeboval zeptat Honzy Natova, tak mi to v pohodě vysvětlí. V tomhle je tým super. 

Je těžké do něj zapadnout? 

Snažím se. Ten obrovský respekt to přirozeně pořád trošku brzdí, ale kluci k nám přistupují dost přátelsky, to hodně pomáhá. Cítím se mezi nimi líp a líp. 

Inspiruje tě někdo z nich?

Moc se mi líbí duo Jirka Curney - Honza Natov. Vědí o sobě vlastně kdekoliv na hřišti, i když se zrovna ani nevidí. Úplně nejvíc ale obdivuju radost Jirky Curneyho, kterou dokáže vyjadřovat po každém gólu. Přijde mi zvláštní, když dá někdo gól, ale ani se neusměje. To Jirka se trefí třeba do prázdné, otočí se na tribunu a řve radostí. Ta pozitivní energie se mi moc líbí. 

Jak si rozumíte s trenérem Petrem Novotným? 

Přijde mi, že mu ta role hodně sedí. S týmem odehrál spoustu sezon a ví, jak kluci fungují, zná je perfektně. Moc mi vyhovuje, že všem dokáže narovinu říct, co je špatně, ale nepřijde mi, že by zbytečně křičel, všechno se dá vyřešit normálně. Samozřejmě umí zařvat a být přísný, což je u trenéra správně, ale je v tom rovnováha.

Když se spolu bavíte, co je to hlavní, na čem musíš pracovat, aby ses dál prosazoval víc a víc?

Zrovna před pár dny jsem měl individuální trénink s Jirkou Curneym a hodně jsme pracovali na prvním doteku s míčkem, což mi dělá problém. Obecně nejsem v technice nejsilnější. Vidí to i trenér a právě při individuálu tomu zohlednil program. 

Vzpomínám si na tvých deset gólů v jednom zápase dorostenecké ligy. Není to tak dlouho, co jsi dal i šest branek v juniorské lize. Uvidíme jednou od tebe podobnou kanonádu i v Superlize? 

Rozhodně by to bylo hezké. Pracuju na tom, abych si i v superligových zápasech dokázal vytvářet šance, což je ohromně těžké, protože obrany jsou mnohem propracovanější a kompaktnější, je těžší si najít prostor. Myslím, že abych mohl něco takového předvést, bude potřeba hlavně hodně velká dávka práce.