Neváhal jsem ani chvilku! Koláčný vypráví nejen o přestupu
Co všechno jste stihli do svých jedenadvaceti let? Životopis Petra Koláčného je v tomto ohledu pořádně nabitý. Snažil se zachraňovat ligu doma v Brně, byl oporou Otrokovic, zvládl dva dvouleté cykly s juniorskou reprezentací - to bývá obzvlášť ve florbalu unikát. Teď je posilou Předvýběr.CZ Florbal Mladá Boleslav.
Jakmile dostane otázku, s kým se radil o možném přestupu do Mladé Boleslavi, okamžitě vypálí: “Nepotřeboval jsem se radit s nikým.”
Petr Koláčný měl prostě jasno. “Hned když mě Tomáš Pacák poprvé oslovil, řekl jsem si: Já do Bolky prostě půjdu. Neváhal jsem ani chvilku,” líčí nadšeně.
Svůj nový klub považuje za prověřenou adresu. “Cítím, že tímto směrem mám jít.” Chce se posunout sportovně i životně, nové působiště ho motivuje.
Možná se tomu číslu budete divit, ale Koláčný už v 21 letech zvládl odehrát 112 zápasů v nejvyšší soutěži. Poslední dvě sezony působil v Otrokovicích, předtím nastupoval za svůj mateřský klub Bulldogs Brno. Odtud má i nejsilnější florbalový zážitek, konkrétně ze závěru sezony 2018/2019. “Každý nás ve druhém kole play-down odepisoval, ale my jsme dokázali porazit Znojmo v rozhodujícím utkání. Hrát sedmý zápas série je už samo o sobě velký zážitek.”
A pak je tu samozřejmě Koláčného reprezentační kapitola. Coby ročník 2000 byl benjamínkem juniorského výběru, který si sáhl na bronz v květnu 2017 ve švédském Växjö. Tam byli jeho spoluhráči i Jakub Bína a Filip Zakonov, ročníky 1998 a 1999.
O dva roky později v kanadském Halifaxu patřil mezi pár vyvolených, kteří už za sebou měli zkušenost z předchozího závěrečného turnaje. Výsledek nejspíš znáte. Zlato. Historicky první velký triumf pro český florbal.
“Z mládežnické reprezentace znám nejen Bínise a Zakyho, ale i Míru Fořta a Benyho,” zmiňuje další nové boleslavské tváře. “Takže nejdu do úplně neznámého prostředí. Jsou tu nejlepší hráči v Česku, těším se na společné tréninky a možnost zlepšovat se po jejich boku.”
Koláčný vyrostl ve sportovní rodině, tatínek hrál fotbal, maminka florbal. Vyzkoušel si oboje a vypráví: “Ve fotbale padalo málo gólů a díky mamce jsem zároveň odmalička běhal s florbalkou, takže to byla jasná volba. Když jsem začínal, ostatní kluci byli snad o čtyři roky starší, ročníky 1996. Pohltilo mě to a jsem rád, že jsem svůj život spojil s florbalem.”
Hraje se sportovními dioptrickými brýlemi, které mu vyhovují více než čočky. “S nimi nevidím tak dobře. Není to žádný velký problém, ale s brýlemi se cítím líp,” vysvětluje.
Protože otrokovická sezona skončila už po základní části v březnu, byl Koláčný v zápřahu dávno před červnovým oficiálním oznámením přestupu do Boleslavi. “Chvíli jsem si dal pauzu, protože sezona byla hlavně psychicky náročná. A pak už začal můj individuální plán pod taktovkou kondičního kouče Radka Gwuźdźe,” usmívá se.
Na Zlínsko si ještě občas odskočí, protože studuje Univerzitu Tomáše Bati. “Ale víceméně bych tam měl jezdit jen na zápočty a zkoušky, vše ostatní zvládnu na dálku,” očekává.
