Během druhého adventního víkendu pokračovaly dlouhodobé soutěže Českého florbalu v kategoriích junioři, starší žáci a elévové. Jak se družstvům Předvýběr.CZ Florbal Mladá Boleslav dařilo?
Pozitivní člověk. Nositel dobré nálady, ať se dělo cokoliv. Někoho takového v týmu prostě chcete mít - na hřišti i mimo něj. Tadeáš Chroust přesně takovou atmosféru v Bolce vytvářel. V součtu v různých rolích 11 let - byl hráčem, trenérem, sekretářem, pečoval také o zdejší sportovní areál. „Vždycky mi záleželo na tom, abychom vše měli v pořádku a vše fungovalo,“ zdůrazňuje v rozlučkovém rozhovoru.
Vnímal jsem, že jste si bral hodně věcí za své. Je to tak?
Hlavně zezačátku svého působení v Bolce se mi stávalo, že jsem si případné nedokonalosti hodně připouštěl. Dodnes si vzpomínám na jednu z prvních akcí, kterou jsem organizoval. Děti letěly do Švédska, seznam účastníků jsem kontroloval asi dvacetkrát. Noc před odletem jsem se budil, jestli bude všechno v pohodě. Když už mi časově vycházelo, že by výprava měla nastupovat do letadla, volal mi trenér. Já v úplném nervu, co se stalo, jsem zvedl telefon. Na druhé straně byl vysmátý kolega a sdělil mi, co všechno chtěly děti pronést přes kontrolu. Zároveň věřím, že díky tomuhle přístupu se nám spousta věcí povedla a přinesla plno radosti našim členům.
Třeba?
Výhoda prostředí ve sportovním klubu je, že hodně věcí můžete ovlivnit. Takže když jsme pořádali jakoukoliv akci - třeba Bolka Camp nebo rozlučku se sezonou v Čejeticích - přinášelo to spoustu nervů, aby se vše povedlo. Ale zároveň jsme si ty věci mohli vymyslet tak, jak jsme cítili, že to bude nejlepší.
A pak?
Nejhezčí pocit byl, když se to zvládlo, lidé byli spokojení a třeba nám přišli poděkovat s tím, že si to užili. Nebrali nic jako samozřejmost, protože to tak cítili.
Dokázal byste vypíchnout nějaký trenérský moment?
Nedokážu zmínit jeden nebo nějakou konkrétní výhru. Vždy mě bavilo, když se sešla dobrá parta lidí - hráčů nebo kolegů - a turnaj jsme si dokázali dohromady užít. Takové okamžiky prožijete hlavně na neligových turnajích.
Jaké to bylo pracovat v Bolce, která je svázaná i s velkými ambicemi a tlakem?
Florbal v podání Bolky je elitní, což se sice někomu nemusí líbit, ale je to zkrátka fakt. Všichni lidé v klubu berou svou roli hodně vážně. Platí to o vedení, trenérech i hráčích. A zároveň je třeba přijímat, že tohle není pro všechny. Když je ale někdo na takové prostředí nastavený, určitě si z toho může vzít hodně dobrého. Jen za tu dobu, co jsem tu byl, udělal klub neuvěřitelný progres.
Co to dalo vám osobně?
Moc si vážím toho, že jsem tenkrát před lety dostal nabídku v klubu pracovat. Tomáš Pacák mi věřil, za což mu děkuju, a zároveň doufám, že byl s mou prací spokojený a že tu za mnou kus té práce zůstal. Všechny roky a všechny mé pozice se hodně prolínaly i s Petrem Novotným. Nejdřív to byl můj spoluhráč, pak trenér a zároveň kolega v práci. Rád na to budu vzpomínat. Celou tu dobu jsem mohl pracovně, trenérsky i osobně růst, což je důvod, proč o mě teď má zájem někdo jiný.
Je to Kladno. Bylo to těžké rozhodování, zda zůstat, nebo odejít?
Když jsem před rokem odcházel do Kladna na hostování jako hráč, uvědomoval jsem si, že ve spojení s prací v Boleslavi to bude hodně náročné. Až realita mi ale ukázala, jak moc. Během celé sezony jsem třikrát týdně spěchal z tréninku elévů do Kladna na svůj vlastní trénink a zase zpátky. Navíc tenhle režim nekončí pátkem, ale o víkendu máte zápasy - mládežnické i ty vlastní. Bylo to zkrátka neudržitelné. Věděl jsem, že dál už by to takhle nedávalo smysl ani pro jednu stranu. Nemohl bych vše dál dělat naplno. Kladno mi nabídlo obdobnou pozici a já ji přijal. Jsem rád, že Tomáš měl pro tuhle situaci pochopení.
Kdo vám bude chybět?
Za ty roky jsem tu poznal opravdu spoustu lidí a mám tu hodně kamarádů. S dovolením bych jmenoval dva. Jedním je Jindra Pužman, člověk, na kterého jsem se mohl kdykoliv spolehnout.I když jsme neměli vždy stejné názory, dokázali jsme si to narovinu říct. Sedm z osmi let, co trénuji, jsem spolupracoval s ním. Druhým je Václav Mlsna. Pamatuji si, jak jedno ráno v létě 2017 stál před halou mladý vyjukaný kluk. Ujal jsem se ho a stali se z nás opravdu dobří přátelé. Zároveň bych nerad zapomněl na kolegy z kanceláře. Zažili jsme spoustu legrace, ale zároveň jsme si dokázali říct, když některé věci nebyly tak, jak měly být. Věřím, že zůstaneme v kontaktu, i když se už neuvidíme tak často.
A jaké to bude, až přijedete do Bolky jako hráč Kladna?
V tom mám jasno. Bude to pro mě návrat do mého florbalového domova, který mi dal šanci splnit si florbalové sny a pomohl mi vyspět. Takže se těším a věřím, že se přijde podívat hodně fanoušků.